Svatováclavské slavnosti Břeclav

publikováno 8. 10. 2008

Využila jsem nabídky Spolku rodáků a přátel města Lysá nad Labem a zúčastnila se výletu do Břeclavi. V pátek 26. září 2008 v ranních hodinách vyrazila naše skupina z Lysé nad Labem. V poledne jsme dorazili do Lednice, kde jsme si prohlédli zámek, dojeli na loďce k minaretu a prošli se zámeckým parkem. Obdivovali jsme krásu, kterou naši předci vytvořili a současníci ji dobře udržují. Hlavním cílem výletu byla Břeclav, partnerské město Lysé nad Labem, které pořádalo XVII. Ročník svatováclavských slavností. Pořad byl velmi pestrý, každý si mohl vybrat. My jsme se zúčastnili výstavy vín s ochutnávkou, doprovázenou příjemnou hudební produkcí cimbálové muziky, na níž se představila také partnerská města Břeclavi. Lysou nad Labem zde reprezentovali pan starosta Mgr. Jiří Havelka, člen rady města pan Mgr.Petr Kopecký a zástupci Spolku rodáků a přátel města Lysá nad Labem. V sobotu v 10 hodin začal hlavní program slavností, v němž jsme shlédli řadu vystoupení účastníků festivalu dětských folklórních souborů. Nikdo z nás Lysáků si nenechal ujít vystoupení hasičské dechové kapely z Lysé nad Labem, k němuž úvodní slovo pronesl pan hrabě Špork s chotí. Ti procházeli v kostýmech i mezi diváky a budili zaslouženou pozornost. Náš potlesk byl odměnou účinkujícím. Během dne byla příležitost si prohlédnout město, jehož centru vévodí moderní kostel svatého Václava. Právě v něm jsme se mohli vpodvečer potěšit pěveckým koncertem rakouského barytonisty Martina Hammerleho v doprovodu dívčího pěveckého souboru Skřivánek ze Židlochovic. Moderní interiér, květinová výzdoba, osvětlení a barevné sladění účinkujících a výzdoby spolu s hudbou v nás zanechaly nezapomenutelný zážitek. Vyvrcholením výletu byla pak večerní návštěva vinného sklepa ve Valticích, v sídle Řádu moravských rytířů. Starosta Břeclavi pan Mgr.Dymo Piškula je jedním z nich, a tak zde uspořádal setkání zástupců všech partnerských měst Břeclavi. V krásném prostředí jsme povečeřeli, popili vínečka a vyslechli vyprávění majitele o historii Valtic. Výlet byl krásný, dobře připravený a zorganizovaný. Děkuji předsedkyni spolku paní PhDr. Daně Papáčkové, že nám umožnila poznat partnerské město v plném lesku. Současně to byla i hezká pozvánka na příští ročník.

RNDr. Ivana Dvořáková

Slavnosti hraběte Šporka aneb tucet není totéž, co tuctový

publikováno 6. 10. 2008

Poslední
prázdninový víkend je víkendem vyjímečným. Rodiče a dítka
školou povinná jsou už jednou nohou ve školních třídách.
Dálnice i silnice nižších kategorií se potýkají s dopravními
zácpami. Dovolené máme většinou za sebou a supermarkety pomalu
chystají prodej vánočních kolekcí.

I u
nás v Lysé
se v tento čas děje cosi zvláštního. Už od poloviny srpna
se začnou objevovat drobné náznaky v podobě plakátů a
plakátků, ve výlohách se objevují láhve vína se známou
vinětou a taktéž fotografie Jeho hraběcí Milosti a nakonec je na
náměstí vyvěšen transparent, který na vědomost všem dává,
že SLAVNOSTI HRABĚTE ŠPORKA se blíží.

V letošním
roce tato již tradiční akce završila rovný tucet. V žádném
případě však o ní nemůžeme prohlásit, že byla tuctová.
Význam těchto dvou velice podobných slov si v našem případě
tak trochu protiřečí. Pokud se nějaká akce konala již
dvanáctkrát a každým rokem se zvětšuje počet návštěvníků
jak domácích, tak přespolních, tuctovost zde v žádném
případě nemůžeme hledat. A ani bychom nenašli.

Spolek
rodáků a
přátel města Lysá nad Labem, který je hlavním pořadatelem, se
snaží o to, aby program byl co nejpestřejší. Užijí si opravdu
všichni. Mladí i staří, milovníci lidovek i barokní hudby,
koláčů i uzeného, piva i zeleného čaje. Slavnosti každým
rokem přinášejí nějakou novinku. Ať už je to nový program
nebo nová místa, kde se jednotlivá vystoupení konají.

V loňském
roce se poprvé konal v předvečer „hlavních“ slavností
koncert v atriu kláštera. Ohlas byl veliký, takže i letos
byl na páteční večer na stejném místě opět připravený
program. A nebyl to „jen“ koncert. Na své si totiž kromě
sluchu přišly všechny smysly. Po celý večer jsme totiž byli
hosty našich přátel z partnerského města Břeclav. A
Břeclav = Morava = dobré vínko + něco k zakousnutí + cimbál a
husle. Hostitelé se o nás, Lysáky, velice dobře starali. Vínečko
bílé i vínečko rudé teklo proudem, čerstvě napečené koláče
se na jazyku jen rozplývaly a kdo není „na sladké“, ten si dal
voňavé škvarky, uzené nebo výtečnou klobásu. K tomu hrála
Cimbálová muzika Jožky Severina a zpíval a tancoval Slovácký
krúžek Poštorná – Koňaré. Ještě dlouho do noci byly slyšet
táhlé moravské melodie z ulic a lyských zahrad.

Sobotní
ráno
všechny probudilo do slunečného dne. Ten, kdo usínal
s moravskou
písničkou na rtech, mohl se s ní i probouzet. Na Husově
náměstí totiž od časného rána Moraváci opět hráli a zpívali
všem pro potěšení. V tu dobu už byl v zámku i
v podzámčí čilý ruch. Mnoho posluchačů přešlo
z náměstí
rovnou ke kostelu sv. Jana Křtitele, kde proběhla již tradiční
troubená Svatohubertská mše svatá. Tu si samozřejmě nenechala
ujít Jeho hraběcí Milost František Antonín Špork s manželkou.
V lavicích zasedli také členové Řádu svatého Huberta a
další čestní hosté. Všichni, kteří se onoho dopoledne mše
zúčastnili opět zažili to úžasné propojení hudby a slova, kdy
se duše vznáší a dotýká se nebe.

Duše
se snesly na
zem neboť hmotné tělo se hlásilo o svá práva. Blížilo se
poledne a mnohým začalo kručet v břiše. Co s tím?
Jednoduchá odpověď. Stačilo zajít do některé z lyských
restaurací, které po celou dobu slavností nabízely specielně
sestavená Šporkovská menu. I zde se duše vznášely a dotýkaly
se nebe. Pouze z úplně jiného důvodu.

V tuto
chvíli
nastal menší problém. Znáte to jistě také. Po vynikajícím
obědě je dobré se na chvilku „natáhnout“. Což samozřejmě
v restauraci nejde a navíc krátce po poledni začínal program
na nádvoří zámku. A na nádvoří, jak Lysáci jistě vědí, se
dostaneme až po vystoupání /pro někoho/ dost příkrého kopce.
S oroseným čelem, velkým funěním a s několika
zastávkami na odpočinek jsme nahoře. A konečně se můžeme
v klidu kochat. Nádvoří je nádherně upravené a vyzdobené.

Hraje
Hasičská
dechovka. Čekáme na příjezd hraběcího páru. Kočár zatím
není v dohledu. Zpívá chrámový sbor u sv. Jana Křtitele a
po něm ještě folklorní soubor Dykyta z Přerova. Na trávníku
před zámkem je prostřený stůl. Že by dnes hrabě Špork hodoval
před zraky svých poddaných? Začíná hrát hudba. Přichází
pestrobarevný průvod. Myslivci, zpěváci, tanečníci, střelci,
kejklíři, šermíři, dvorní dámy i prosté selky, ptáčníci,
muzikanti a spousta dětí. Všichni přišli pozdravit svého
milovaného hraběte. Hofmistr Seemann ještě naposledy kontroluje,
zda je vše připraveno a kočár přijíždí. Velké ovace, potlesk
a provolávání slávy. Jako první hraběcí pár vítá v Lysé
starosta Jiří Havelka a jeho host, kterým je kolínský primátor
Jiří Buřič. Ještě než všichni usednou ke stolu, přijíždí
další návštěva. Hraběcí stavitel František Maxmilián Kaňka
se svým pomocníkem Herbertem.

V tuto
chvíli
byli všichni přítomní svědky opravdového kouzla. Za pomoci
tajemné směsi a následných pyrotechnických efektů došlo poprvé
v historii k propojení šporkovy doby se vzdáleným
21.stoletím. Že, to není možné? Samozřejmě, že je. Jak jinak
by se mohly děti, výherci soutěže žáků lyských škol na téma
„Naše město v budoucnosti“ s hrabětem Šporkem
setkat? Osobně jim předal odměny a velice se zajímal o jejich
nápady a návrhy.

Hraběcí
pozvání
do zámeckých zahrad poté přijali všichni. Malí i velcí zde
nalezli kromě spousty dobrého jídla a pití také zábavu a
poučení. Na travnatém jevišti se po celé odpoledne střídaly
hudební, taneční i pěvecké skupiny z Lysé i okolí.
Všechny byly odměněny potleskem desítek diváků. Kdo chtěl,
mohl se po parku projet v hraběcím kočáru a ti odvážnější
se vyhoupli přímo do sedla. Šermíři se šermovali, kejklíři
kejklovali a kat na požádání ochotně vysvětloval, kterým mečem
se nejlépe stínají hlavy a který slouží „jen“ k useknutí
prstů nepoctivému obchodníkovi. Bylo to vskutku příjemné
odpoledne.

Ten,
kdo se
nechtěl procházet po parku, mohl posedět v atriu kláštera.
I zde probíhal po celé odpoledne bohatý program v režii
přátel z Břeclavi. Zavítal mezi ně i sám hrabě Špork
s chotí a doprovodem. Po první sklence vína si všichni
začali notovat moravské lidové písničky a došlo i na netradiční
hudební spojení „hraběcího“ hornového tria a cimbálovky. A
pak, že rčení „co Čech, to muzikant“ už dávno neplatí! My,
kdo jsme tam v tu chvíli byli, víme svoje …

Moravský
folklór
pak vystřídalo dramatické umění. S odvážně pojatou hrou
/herci hráli na chůdách/ do Lysé zavítal divadelní soubor
z Kuksu.

Milovníci
klidnější zábavy si mohli prohlédnout interiér kostela sv. Jana
Křtitele a poslechnout si některý z koncertů. Po celé
odpoledne bylo také možno navštívit Muzeum Bedřicha Hrozného,
kde byly vystaveny hrabětem Šporkem oceněné dětské soutěžní
práce.

Den
však ještě
zdaleka nekončil. Nezúčastěný návštěvník Lysé patrně
kroutil nevěřícně hlavou. Co se to děje? Lysáci houfně
opouštějí své město! Automobily, bicykly, autobusy, motocykly i
pár pěšáků, to vše se přesunuje směrem k malé vísce
jménem Byšičky.

Dorazil
sem i
hraběcí pár, který se tu snažil vyřešit provdání své
neposlušné dcery Kateřiny. Skoro se jim to povedlo, nebýt
ženicha, který neuměl plavat, málem utopeného faráře a
zmateného Seemanna. Nakonec byli všichni rádi, že se suchou nohou
dostali na břeh a společně s ostatními se šli zahřát
nápojem lásky, který z velkého kotle rozlévaly sličné
čarodějnice.

A jak
to bylo dál?
Jedli, pili, tancovali, dobrou vůli spolu měli a jestli se
neutancovali, tak tam tancují dodnes …

P.S.
Tucet
Slavností hraběte Šporka je za námi. Ty letošní /dle hodnocení
organizátorů i návštěvníků/ dopadly na výbornou. Přispělo
k tomu i nádherné počasí, ale hlavně nezištná pomoc
všech, kteří „přiložili ruku k dílu“ ať už patří
mezi „rodáky“ nebo ne. Za to jim patří obrovský dík.
Poděkování též patří mnoha větším či menším sponzorům –
organizacím i jednotlivcům. Bez jejich pomoci by nebylo
návštěvníkům Slavností hraběte Šporka u nás v Lysé tak
dobře. Takže – za rok nashledanou a vězte, že třináctka vůbec
není nešťastné číslo!

Věra Škvrnová
kronikářka Spolku
rodáků

NULL

Lyský Montmartre slavil narozeniny

publikováno 25. 6. 2008

Montmartre
naleznete na severním okraji Paříže. Je to jedinečná čtvrť.
Romantické místo s úžasnou atmosférou. Úzkými uličkami,
které jsou místy nahrazeny schodištěm, se dostaneme až na
nejvyšší místo Paříže.

Lyský
Montmartre
se od svého počátku odehrává v Žižkově ulici a
přilehlých uličkách podzámčí, které svým mírným spádem a
krásným koloritem připomínají světoznámou pařížskou čtvrť
a zavedou nás až na nejvyšší místo Lysé nad Labem.

Začátky
Lyského
Montmartre byly setkáním výtvarníků, žijících v Žizkově
ulici, jejich kolegů a přátel. Každým rokem přibývalo
výtvarníků i návštěvníků a po několika letech se Lyský
Montmartre rozprostřel i do okolních ulic a uliček.

Pokud
se nějaká
akce koná již desátým rokem, dá se o ní říci, že se z ní
stala akce tradiční. I Lyský Montmartre slavil letos desáté
narozeniny. A oslava to byla vskutku velkolepá. Přišlo mnoho hostů
a bylo o ně jaksepatří postaráno. Všemi smysly mohli po celé
sobotní odpoledne vnímat vše, co jim hostitel nabízel.

Asi
nejbohatší
byly zrakové vjemy. Nepřeberné množství výtvarných technik, od
klasických olejomaleb, přes jemné kresby, koláže, fotografie,
obrazy na dřevě, hedvábí, plátně nebo na chodníku. Dřevěné
hračky, sochy i objekty prazvláštních tvarů. Šperky a další
ozdoby ručně vyráběné z drátků, provázků, korálků i
polodrahokamů. Batikované obrazy, oblečení i oděvní doplňky.
Keramické výrobky všech možných tvarů, barev i způsobů
využití. Někdo vystavoval v improvizované „galerii ve
stanu“, jiný vyráběl přímo na místě, ostatní tiše
obdivovali všechnu tu krásu.

Ke
zraku se velice
rychle přidal hmat. Vzít do ruky dřevěnou hračku, pohladit si
oblý kamínek nebo ponořit ruce do keramické hlíny a zkusit si
„vytočit“ svůj první výtvor lákalo mnoho návštěvníků
bez ohledu na věk.

Ve
vzduchu byla po
celé odpoledne i večer cítit obrovská pohoda a kromě ní
zaznamenával čich všech návštěvníků i jiné vjemy. Vůni
květin a bylinek u stánku „kytičkářů“, příjemnou vůni
ručně zpracované kůže, ale hlavně pronikavou vůni dobrot,
které nabízely stánky s občerstvením.

V tuto
chvíli
se k čichu přidala i chuť. Slané i sladké lahůdky
v pevném
či tekutém stavu teprve dotvářely tu správnou atmosféru a
činily všechny přítomné šťastnými a spokojenými.

Určitě
si
říkáte, že člověk má přece pět smyslů. Který jsme
vynechali? Zrak, hmat, čich, chuť …. zbývá nám sluch. Správně.
První, koho návštěvníci krátce po třinácté hodině slyšeli,
byl Jirka Hanžlík, který celým programem provázel, představoval
účinkující, upozorňoval na zajímavosti ve stáncích i
v improvizovaných galeriích.

K Lyskému
Montmartre vždy patřila i hudba. Nejdříve jako doplněk a posléze
jako plnohodnotná součást programu. Soustředit hudební
vystoupení do prostoru u sochy svatého Floriánka se ukázalo jako
výtečný nápad. Od té doby se na podiu U Floriánka vystřídalo
mnoho známých i méně známých hudebních seskupení. A kdože
nám zahrál letos?

Jako
první se
představila česko-slovenská kapela Plum jam, kterou jsme již
v Lysé měli možnost slyšet. Bluesová klasika i vlastní
písničky s doprovodem akordeonu navodily tu správnou
francouzskou atmosféru. V podobném duchu se neslo i vystoupení
Čecho-Francouze, kytaristy Cyrila Bab el Reggae. K večeru nás
čekalo příjemné hudební překvapení z Prahy. Kapela Hm…
/pro nezasvěcené – Hm tri bodky/. Zhudebněná poezie klasiků
/Seifert, Orten, Apollinaire a další/, prvorepublikový jazz,
semaforské nápěvy, rock i folk, to vše vtipně a hravě smíchané
do úžasného vystoupení, kterému tleskali posluchači všech
věkových kategorií.

Hudební
vystoupení vyvrcholila večerním koncertem Jazz orchestra ZUŠ
F.A.Šporka z Lysé. Kapela, ač pokaždé trochu jiná, již
patří k tradičním hostům na pódiu U Floriánka.

V Žižkově
ulici po celé odpoledne hrálo procházejícím návštěvníkům
několik pouličních muzikantek.

Stejně
jako na
všech ostatních akcích Spolku rodáků, bylo pamatováno i zde na
dětské návštěvníky. Ti úplně nejmenší si mohli pohrát
v prostoru, který pro ně připravilo MC Parníček. Lákalo i
svezení na kolotoči nebo malování přímo na chodník. Vrcholem
programu /nejen/ pro děti byla dvě divadelní představení.
S pohádkou „Ferda Mravenec“ se přišly pochlubit děti ze
ZŠ Litol a jako každým rokem sklidily obrovský potlesk. „O
kohoutkovi a slepičce“ pak zahrálo Malé divadélko z Prahy.

Lyský
Montmartre
vkročil do druhé desítky svého života. Za tu dobu hodně vyrostl
a zesílil. První krůčky ho učili bratři Čechové a paní Jana
Křížová. V dnešní době se o jeho „zdárné vychování“
stará hlavně paní Dagmar Pechová s neúnavně pomáhajícím
týmem „rodáků a přátel“. Díky nim si mnohý Lysák i mnohý
přespolní mohl říci: "Sobotní odpoledne na Montmartre nemělo
chybu …"

Věra
Škvrnová
kronikářka

NULL