Rodáci v České televizi

publikováno 22. 5. 2013

Nejedná se o nějaký nový televizní pořad, ale o exkurzi Spolku rodáků a přátel do sídla České televize v Praze, a to několik dní před 60. výročím zahájení televizního vysílání na českém území.

Prohlídka především technického zázemí se uskutečnila díky laskavosti pana Ing. Lubora Otáhala, jednoho z nových obyvatel města. Je to průvodce opravdu fundovaný, protože ČT provází po dvě třetiny její existence.

První, koho naše skupina po zastavení na Kavčích horách uviděla, byl pan Aleš Háma, stojící u Taxíku, a někomu volal. Asi sháněl další cestující do stejnojmenného pořadu. Pak přišla na řadu návštěva prodejny, která nabízí DVD s pořady a filmy, které ČT vyprodukovala. Na své si zde přijdou i milovníci večerníčků, protože z vitrín se dívají oblíbené postavičky, jako např. Bob a Bobek, a ti dokonce i mluví.
Pak už jsme se vydali do chodeb, studií a technických prostor ČT. Ve vstupní hale je vystaven model celého rozsáhlého areálu. Obdivuhodná stavba byla postavena v 60.letech minulého století a pořád se rozvíjí tak, jak to umožňují měnící se technické možnosti současnosti.

Na vlastní oči jsme viděli studio, kde se v onen večer odehrával přímý přenos diskusního pořadu Máte slovo. Uklízečky leštily skleněné stolky, u nichž pak stojí paní Jílková a její hosté, jejichž jména jsme si mohli přečíst na vizitkách. Impozantně působí technika, která je podvěšena pod celou plochou stropu studia, ale na obrazovce ji nevidíte. V patře nad studiem je pracoviště režiséra, zvukaře a dalších techniků. I tady už probíhala příprava na večer, na mixážních pultech svítila tlačítka, na čelní stěně kontrolní monitory, takže jsme si připadali jako v letadle. Ale všude přátelské přijetí, vlídná atmosféra, žádná nervozita.
Pak přišel na řadu výklad o přenosových vozech a technice, která je založena na satelitní technologii. Přenosové vozy parkují v garážích ve vnitrobloku a podle plánu vyjíždějí, aby zajistily přímý přenos z nějaké kulturní nebo sportovní akce. Kromě velkých vozů v milionových hodnotách má ČT k  dispozici řadu menších dodávek s reportážní technikou.

Pak jsme se vydali na cestu do horních pater budovy, která tvoří dominantu Prahy 4. Další zastavení patřilo hlasatelně, v níž dříve oblíbené hlasatelky uváděly další pořady. Technicky jde o unikátní řešení „budovy v budově“, což zamezuje pronikání jakéhokoliv zvuku zvnějšku do hlasatelny. Technici nám zapnuli kamery, a tak jsme si mohli na chvíli zahrát na hlasatele a podívat se, jak kdo z nás vypadá na obrazovce. Škoda, že ČT profesi hlasatele a hlasatelky zrušila. Také jsme si vzpomněli na přestávky, v nichž si na obrazovce hrála koťata s klubíčky. To by asi dnes už nikdo nezaplatil…

Předposlední místností prohlídky byla návštěva odpočinkové místnosti s nádherným výhledem na panorama Prahy. Posledním místem exkurze byla tzv. odbavovací pracoviště, odkud se všechny 4 vysílané pořady ČT dostávají k divákovi. Vše je řízeno počítači, ale ještě je dost místa na adrenalin, zvláště u přímých přenosů. Technici mají k dispozici i záložní pracoviště, protože je to jenom technika.

Nad odbavovacími pracovišti jsou už jenom dvě patra, plná technologických zařízení, ale tam už smějí jenom určení lidé. Bezpečnosti vůbec je věnována velká pozornost, ať se to týká identifikace a doprovodu návštěvníků, otvírání dveří kartami s kódem, kamerovým systémem, jednotkou požární ochrany atd.

Naše prohlídka dospěla ke konci. S naším průvodcem jsme se rozloučili velkým poděkováním. Odjížděli jsme s pocitem, že ČT není žádná důchodkyně, ale dáma v nejlepších letech, která nám udělá ještě hodně radosti. Tak vše nejlepší do dalších let!

Miloš Dvořák

Pocta hraběti Šporkovi

publikováno 28. 6. 2012

V loňském roce skončila 15-ti letá tradice Slavností hraběte Šporka. V žádném případě nechceme v této tradici pokračovat, avšak jako Lysáci, milovníci kultury a umění, bychom chtěli akcí "Pocta hraběti Šporkovi" připomenout beze sporu nejvýznamnější osobnost středověké historie našeho města u příležitosti jejího kulatého výročí.

Proč tomuto hraběti věnujeme i po 350 letech tolik pozornosti?
Samozřejmě proto, že se tady u nás v Lysé narodil i zemřel. A pak také proto, že zámek, klášter i kostel Lysou zdaleka zdobí a Šporka nám stále připomínají.

Co o něm víme nebo také nevíme?
Špork žil v době v době baroka, v čase tvrdého donucování k poslušnosti jediné vládní církvi a v období konečných bojů s Turky. Právě v bojích s nimi získal Šporkův otec šlechtický titul a bohatství, kterým se jeho syn stal náhle nejbohatším aristokratem v Čechách.

Byl osvíceným a vysoce vzdělaným člověkem. Své vzdělání umocnil dvouletým poznáváním západní Evropy. Vrátil se jako majitel svých 4 panství, jejichž správním střediskem byla právě Lysá. Obklopoval se tvůrčími osobnostmi – sochaři, malíři, hudebníky i filozofy, kteří v Čechách potom vytvořili nádherná umělecká díla, která svojí krásou uchvacují již tolik generací. Byl zbožným člověkem, dobrým hospodářem i mecenášem. On poslal Svídu a Röhlicha učit se hře na lesní rohy, které potom rozšířil do Čech, zavedl myslivecké ceremonie a Řád sv. Huberta, měl vlastní orchestr a divadlo, které uvádělo italské opery…

Naším šporkovským vínem i touto akcí chceme vzdát hold velkému člověku, jakým František Antonín Špork přes své lidské slabosti bezesporu byl.

Slavnost proběhne formou jevištního programu propojeného průvodním slovem manželů Šporkových a hofmistra Seemana. Každý vystupující soubor začne blahopřáním. Nebude chybět zpěv, tanec, divadlo ani dobré občerstvení. Pestrý tříhodinový program začne v prostorách letního kina zámeckého parku v sobotu 25.8.2012 od 18.00 a bude zakončen ve 21.00 překvapením a velkolepým zážitkem v prostorách francouzského parku. Určitě si ho nenechte ujít, nebude se opakovat!

Srdečně zvou organizátoři – Středočeský kraj, Spolek rodáků a přátel města Lysá nad Labem a Město Lysá nad Labem

Dana Papáčková

Splněný sen

publikováno 16. 2. 2012

"Tak se mi splnil můj sen" – těmito slovy se s posledními účastníky vernisáže výstavy " Co vyprávěl hotelový sál" loučil náš oslavenec, autor výstavy a bývalý ředitel Hotelu Polabí Ing. Bohumil Kolací.

Na její slavnostní zahájení v sobotu 11. 2. 2012 dorazilo v mrazivém, ale slunečném počasí asi 130 účastníků. Vzhledem k počtu hostů proběhla úvodní část před vstupem do historických prostor bývalého augustiniánského kláštera.  Nejprve je přivítaly lesní rohy  pod vedením Dr. Vacka a poté zpěv Chrámového sboru,  v němž  autor výstavy také aktivně působí. Na akce z let 1975 až 1987 zavzpomínal za všechny hrabě Špork tradičně v podání p. Jaroslava Bittnera, byť tentokráte "v civilu".

Poté o svých vzpomínkách pohovořil i sám autor.  Poděkoval všem těm, kteří se na přípravě výstavy podíleli a bez nichž by se výstava neuskutečnila – Státnímu oblastnímu archivu se sídlem v Lysé nad Labem,  jmenovitě panu řediteli PhDr. Řezníčkovi,  jeho pracovníkům – ing. Řehákové, pí Jiřičné,
pí  Levé a p. Ziegelheimovi. Velkou pochvalu si zaslouží i aranžérka pí Jakubalová, která prostory výstavy vkusně "dozdobila " a pí Křížová, která pomáhala s výběrem materiálů .

Vzpomínky na plesy hraběte Šporka, klubové večery, hudební divadlo, kostýmované bály, klub labužníků i pivobraní  zůstaly natrvalo vryty do paměti jejích účastníků, z nichž někteří již nejsou mezi námi.  Ale celá řada z nich si přišla zavzpomínat – při vzájemných setkáních, při promítání  filmů Míly Hlavsy nebo při prohlídce vystavovaných materiálů. Z  fotografií, originálních plakátů a novinových článků si i ten, kdo akce osobně nezažil, dokáže udělat představu, jak velkou  organizátorskou práci tým lidí kolem Míly Kolacího po řadu let odváděl.

Kdo z Vás, milí čtenáři, tuto vernisáž výstavy nestihl, má možnost si ji v prostorách archivu prohlédnout až do 2. 3. 2012.

Mílo, jsme moc rádi, že jsme Ti pomohli Tvůj sen splnit a přejeme Ti do dalších let ještě hodně energie a inspirace!

Najde se někdy někdo, kdo splní sen organizátorů kulturních akcí v Lysé nad Labem (a nejen jejich) a vybuduje důstojný sál k  jejich konání? Takto můžeme pouze závidět, že  generace Míly Kolacího prostor pro svoji realizaci měla …

Za Spolek rodáků Dana Papáčková

Fotografie z výstavy

NULL