publikováno 22. 5. 2013
Nejedná se o nějaký nový televizní pořad, ale o exkurzi Spolku rodáků a přátel do sídla České televize v Praze, a to několik dní před 60. výročím zahájení televizního vysílání na českém území.
Prohlídka především technického zázemí se uskutečnila díky laskavosti pana Ing. Lubora Otáhala, jednoho z nových obyvatel města. Je to průvodce opravdu fundovaný, protože ČT provází po dvě třetiny její existence.
První, koho naše skupina po zastavení na Kavčích horách uviděla, byl pan Aleš Háma, stojící u Taxíku, a někomu volal. Asi sháněl další cestující do stejnojmenného pořadu. Pak přišla na řadu návštěva prodejny, která nabízí DVD s pořady a filmy, které ČT vyprodukovala. Na své si zde přijdou i milovníci večerníčků, protože z vitrín se dívají oblíbené postavičky, jako např. Bob a Bobek, a ti dokonce i mluví.
Pak už jsme se vydali do chodeb, studií a technických prostor ČT. Ve vstupní hale je vystaven model celého rozsáhlého areálu. Obdivuhodná stavba byla postavena v 60.letech minulého století a pořád se rozvíjí tak, jak to umožňují měnící se technické možnosti současnosti.
Na vlastní oči jsme viděli studio, kde se v onen večer odehrával přímý přenos diskusního pořadu Máte slovo. Uklízečky leštily skleněné stolky, u nichž pak stojí paní Jílková a její hosté, jejichž jména jsme si mohli přečíst na vizitkách. Impozantně působí technika, která je podvěšena pod celou plochou stropu studia, ale na obrazovce ji nevidíte. V patře nad studiem je pracoviště režiséra, zvukaře a dalších techniků. I tady už probíhala příprava na večer, na mixážních pultech svítila tlačítka, na čelní stěně kontrolní monitory, takže jsme si připadali jako v letadle. Ale všude přátelské přijetí, vlídná atmosféra, žádná nervozita.
Pak přišel na řadu výklad o přenosových vozech a technice, která je založena na satelitní technologii. Přenosové vozy parkují v garážích ve vnitrobloku a podle plánu vyjíždějí, aby zajistily přímý přenos z nějaké kulturní nebo sportovní akce. Kromě velkých vozů v milionových hodnotách má ČT k dispozici řadu menších dodávek s reportážní technikou.
Pak jsme se vydali na cestu do horních pater budovy, která tvoří dominantu Prahy 4. Další zastavení patřilo hlasatelně, v níž dříve oblíbené hlasatelky uváděly další pořady. Technicky jde o unikátní řešení „budovy v budově“, což zamezuje pronikání jakéhokoliv zvuku zvnějšku do hlasatelny. Technici nám zapnuli kamery, a tak jsme si mohli na chvíli zahrát na hlasatele a podívat se, jak kdo z nás vypadá na obrazovce. Škoda, že ČT profesi hlasatele a hlasatelky zrušila. Také jsme si vzpomněli na přestávky, v nichž si na obrazovce hrála koťata s klubíčky. To by asi dnes už nikdo nezaplatil…
Předposlední místností prohlídky byla návštěva odpočinkové místnosti s nádherným výhledem na panorama Prahy. Posledním místem exkurze byla tzv. odbavovací pracoviště, odkud se všechny 4 vysílané pořady ČT dostávají k divákovi. Vše je řízeno počítači, ale ještě je dost místa na adrenalin, zvláště u přímých přenosů. Technici mají k dispozici i záložní pracoviště, protože je to jenom technika.
Nad odbavovacími pracovišti jsou už jenom dvě patra, plná technologických zařízení, ale tam už smějí jenom určení lidé. Bezpečnosti vůbec je věnována velká pozornost, ať se to týká identifikace a doprovodu návštěvníků, otvírání dveří kartami s kódem, kamerovým systémem, jednotkou požární ochrany atd.
Naše prohlídka dospěla ke konci. S naším průvodcem jsme se rozloučili velkým poděkováním. Odjížděli jsme s pocitem, že ČT není žádná důchodkyně, ale dáma v nejlepších letech, která nám udělá ještě hodně radosti. Tak vše nejlepší do dalších let!
Miloš Dvořák