Závěrečná kapitola prvního svazku kroniky

publikováno 27. 3. 2008

občanského sdružení Spolku rodáků a přátel města Lysá nad Labem

Kapitola o valné hromadě 7.2.2008 uzavřela devítiletou historii našeho Spolku rodáků a přátel města Lysá n.L. jako právně deklarovaného občanského sdružení. Začínám takto aniž bych přehlédl, že myšlenka na oživení vztahu k našemu městu a jeho historii vznikla již o dva roky dříve, v městské knihovně, jak o tom svědčí záznam v této kronice na straně 33.

Devět let se třemi volebními obdobími existence občanského sdružení, na jejichž začátku vznikla tato kronika, jsou historicky relativně krátkým obdobím. Dle svědectví této kroniky však lze právem naopak tvrdit až o nečekaně bohaté činnosti ve prospěch lyské veřejnosti a našich spoluobčanů.

Tuto kroniku jsem dobrovolně otevřel na přání členstva na jednání květnové schůze v roce 1999. Tohoto úkolu jsem se ujal bez velkých zkušeností a ve víře, že snad nezklamu. Přiznávám, že jsem se celou dobu učil, přijímal rady a nezištnou pomoc mnohých členů spolku. Všem patří můj dík. Považuji za povinnost uvést alespoň některé přátele a rodáky, na které jsem byl bezprostředně odkázán oněch devět let práce na kronice, včetně informační skříňky na Husově náměstí. Uvádím je bez titulů, ale snad s dostatečným výrazem jejich zásluh v práci pro náš spolek: Vladimír Koleška, bývalý předseda (dnes čestný předseda); Marie Beníková, bývalá jednatelka;
Blanka Řeháková, hospodářka (dnes členka revizní komise); manželé Marie a Jan Kořínkovi jako rodinný zdroj informací, rad a fotografií; Dana Papáčková, současná předsedkyně spolku a Vlasta Karásková, nynější tisková podpora kronikáře.

Svoji úlohu a závazky jsem bral vážně a snad i odpovědně, jak jsem se snažil o vše ve svém životě, i když to někdy "bolelo". I přesto jsem vděčný osudu, jenž mi dopřál dát něco městu, ve kterém jsem se narodil, dokonce v Zámecké ulici (kdysi v "Kaštanech").

Přeji mému pokračovateli, jakož i všem ostatním obětavým a nadšeným funkcionářům Spolku rodáků, mnoho sil a nadšení k uskutečňování jejich cílů v záslužné společenské práci.

Bernard Knápek, kronikář